Říká se, že zrak je ten nejcennější smyl, který máme, a těžko o tom pochybovat. O to víc bychom ale měli myslet nad jeho ochranou. Moderní monitory nebo obrazovky notebooků ho přímo nepoškozují, přesto pálením očí nebo rozostřeným viděním trpí většina z nás. A můžeme si za to sami!
Místo honby za minutami bychom totiž měli v první řadě zapřemýšlet o vlastním pracovním režimu a způsobu práce. Jde nejen o zrak, ale i o záda, ruce a náš mozek.
Nebuďme pokrytečtí a řekněme si na rovinu, že nekonečným zíráním na monitor počítače už z podstaty náš zrak nijak nevylepšujeme. Není totiž pro tak jednotvárnou činnost nastaven. Zaostřovací svaly očí fungují podobně jako jiné svalstvo pohybového aparátu, můžeme je celkem bez obav napínat, krátkodobě přetížit, ale má to své limity. Jde o to, že po dlouhou dobu zíráme na monitor počítače ze stejné vzdálenosti a tím zrak jednostranně zatěžujeme. Přirozeně je oko nastaveno ke sledování blízkých i vzdálených cílů zhruba stejným poměrem. Jednostranné zatížení může vést až k tzv. dvojitému vidění.
Vědci také zjistili, že při strnulém pohledu na obrazovku počítače lidské oko mrká více než desetinásobně méně, což vede k jeho vysušování a pocitu tzv. pálení. Unavené oči mají také přímý vliv na bolesti hlavy. První a nejdůležitější rada, jak tomu předejít, je udělat si každou hodinu minimálně 5 minut pauzu a věnovat se jiné činnosti. Tím se rozumí relaxovat pohledem do dálky, prostým zavřením očí nebo se věnovat nějaké manuální činnosti. Rozhodně si však do ruky nebrat mobil!
Práce u počítače představuje pro celé lidské tělo vysokou zátěž. Jde totiž o vysoce jednotvárnou činnost. Jako programátor člověk přidává znaky do kódových řádků, pak chvíli chatuje, čte zprávy nebo si pouští videa. Jenže všechno je to o tom, že stále sleduje monitor, sedí na židli v nepřirozené póze a přitom jedna ruka stále kliká. Věděli jste, že vaše prsty stlačí tlačítko myši i několik tisíckrát za den a přitom „najezdí“ i několik kilometrů?
Zjištění, že někteří jedinci najezdí myší za den víc kilometrů, než ujdou „po svých“, je z lidského pohledu naprosto absurdní. Tempo evoluce živých tvorů evidentně pokulhává za technologickou revolucí, má však v rukávu schované jedno eso. Tím je mozek, který by měl vyslat varovný signál.
K tomu poznamenal jeden přispěvatel v diskuzním fóru na zive.cz: „Neřešte bejkárny a radši si udělejte pár kliků.“ Z poloviny měl pravdu, pár kliků nebo půlhodinka protažení ještě nikoho nezabila. Na druhou stranu jde svým způsobem o alarmující čísla. A tak není překvapením, že syndrom karpálního tunelu, tedy zánětu šlach či nervů, trápí dnešní generaci stejně jako kdysi některé namáhavé dělnické profese. Potíž je v tom, že vás z práce může vyřadit na týdny i měsíce.
Ergonomická židle, zdravotní křeslo nebo rehabilitační míč by dnes měly zdobit každou kancelář. Jednou z hlavních příčin bolestí zad, které svou intenzitou mohou působit na mysl a snižovat pracovní výkonnost, je totiž dlouhé a špatné sezení. Stejně jako v případě zraku i pohybů rukou jde o stejnou příčinu – jednostranné namáhání. Meziobratlová ploténka je při kulacení zad vytlačována směrem k míše a tím působí na nervová zakončení. Páteř člověka je totiž přirozeně nastavena spíše na chůzi než sezení.
Lékaři proto doporučují tzv. dynamické sezení. To umožňují například ony gymnastické míče, ale i speciálně tvarovaná křesla nebo židle se sedadlem upevněným na pružině. Co však pomáhá lidskému tělu ještě více, jsou pravidelné přestávky, kdy vstanete a protáhnete se. I proto se konstrukce kancelářských židlí dnes často a možná trochu překvapivě ubírá cestou praktického a účelného designu, kdy se nepředpokládá, že zaměstnanec stráví sezením na jednom místě celou svou osmi-hodinovou pracovní dobu.
Možná si teď řeknete, že kdybyste měli každou hodinu na 5 minut zavřít oči a svěsit ruce podél těla a pak si dalších 5 minut protahovat tělo, moc toho nestihnete udělat. Jenže opak je pravdou. Bez pravidelných přestávek totiž výkonost a efektivita vaší pracovní činnosti rapidně klesá. A protože žádný doktor vám zdraví mávnutím kouzelného proutku nevrátí, zkuste se aspoň na chvíli zamyslet nad vaším pracovním režimem. Na internetu existuje spousta rad, tipů a triků, jak bojovat proti únavě očí, jak omezit riziko zánětu karpálního tunelu i jak odlehčit namáhaným zádům.
V Green Fox Academy je styl výuky maximálně přizpůsoben potřebám studentů. A je celkem jedno, jestli se o pauzách touží nadechnout čerstvého vzduchu nebo nikotinového kouře, jen tak zavřít oči, zatancovat si u „kávomatu“ na svou oblíbenou melodii nebo se pomazlit s jednou z plyšových „greenfoxáckých“ lištiček, které v učebně bedlivě pozorují pokroky budoucích programátorů.
ZS