Co nás naučila pandemie

To, že vláda téměř každý týden vyhlašuje nová opatření, jež leckdy postrádají smysl či naopak je lze vykládat hodně podivně, nás už nepřekvapí. Stejně tak, že některá nařízení jsou vyhlášena bez toho, že by na ně bylo připraveno zásobování či trh.

1. Co není, si vyrobíme

Přesně to se stalo během loňského jara, kdy ze dne na den bylo povinné zakrytí úst, přestože se roušky a respirátory nedaly sehnat. Národ hromadně usedl k šicím strojům. Heslo „Jak ušít roušku“ se stalo nejhledanějším slovním spojením v Googlu. Kde selhal stát, nastoupili jeho obětaví občané. Šili pro sebe, své blízké, seniory i nemocnice. Stejně tak podniky. Vědci i inovátoři navrhovali ochranné štíty, plicní ventilátory a lihovary přešly na dezinfekci. Všichni horečnatě pracovali na tom, aby se situaci podařilo zvládnout.

2. Pomůžeme si sami

Když vládní nařízení uzavřela velkou část podniků, opět zafungovala vlna solidarity. Vzniklo několik iniciativ pro záchranu restaurací, hospod či minipivovarů. Jejich štamgasti si dobře uvědomili, že kompenzace ani zdaleka nepostačí na vykrytí ztrát a bez další pomoci dříve či později jejich oblíbený podnik zkrachuje. Přitom ani zdaleka nešlo jen o segment gastro, podobně na tom byly a stále jsou sportovní oddíly, kluby, ale také divadla či kina. Téměř každý z nás na nějakou podobnou výzvu zareagoval a přispěl.

3. Čekat se nevyplácí

Jestliže loňské jaro bylo o naději a čekání, podzim to změnil. Jasně ukázal, že ti, kteří doufali v zázračný konec pandemie, mají smůlu. Ani tolik úspěšný program Antivirus, v němž v jednu chvíli bylo přes 750 tisíc lidí, nezachránil všechna pracovní místa. Jak se ukazuje, spíš jen oddálil nevyhnutelné. Nezaměstnanost postupně začala růst a některé firmy se dostaly do situace, že na odstupné pro propouštěné zaměstnance po měsících čerpání podpory od státu nemají. Vítězi se tak stali ti, co neváhali a jednali. Během doby, kdy byli nuceně doma, se rekvalifikovali do nového oboru či si pomocí nejrůznějších online kurzů zvýšili kvalifikaci, aby na trhu práce změněném pandemií uspěli.

‍

4. Čas pro nové příležitosti

COVID-19 byl také obdobím, kdy restaurace, obchody a nejrůznější podniky objevily sílu internetu. Pro mnohé z nich představoval jedinou cestou, jak mohly zůstat se svými zákazníky v kontaktu a alespoň něco prodat. I lidé pochopili, že v právě v IT je budoucnost. To, co na jaře začalo boomem zájmu o nejrůznější školení zdarma, se během léta a podzimu změnilo v obrovský nápor na rekvalifikační kurzy. Zvláště ty pro programátory praskají ve švech. A nelze se divit, tohle je jedna z mála profesí, kde roste zájem o odborníky a firmy jsou ochotné zaměstnat i začátečníky v oboru bez ohledu na to, že je pandemie.

Koronavirus nám toho hodně vzal. Ostatně to dokládají i čísla, která každý den zveřejňují média. Podle nich každý desátý onemocnění prodělal a přes 18 tisíc lidí mu podlehlo. Jsou to alarmující statistiky, o tom není pochyb. Na druhou stranu je fakt, že se s COVID-19 musíme naučit žít, protože nezmizí. Naopak, nejspíš tu bude ještě hodně dlouho. Za poslední rok jsme si leccos uvědomili a také se toho mnoho naučili. Ukázali jsme nejen vládě, že umíme pomoci sobě i druhým, nebojíme se výzev, nečekáme na spásná řešení, dokážeme se postavit na nohy i začít znovu, pokud je to potřeba. Proč? Protože nám nic jiného nezbývá…

‍

-AŠ-

‍