5 důvodů, proč roste úmrtnost studentů IT na vysokých školách
Na trhu práce je o „ajťáky“ rvačka. Jenže vysokoškolské ročníky tomu úplně neodpovídají. Ač se zájem o studium IT oborů za posledních 20 let zdvojnásobil a počet studentů stabilně roste, absolventů nepřibývá. Každý pátý student VŠ nedokončí vůbec a 72 % se spokojí „jen“ s bakalářským titulem. Tady jsou nejčastější důvody, proč stoupá úmrtnost na univerzitách.
Ještě než přistoupíme k výčtu, je potřeba uvést pár čísel. Aktuálně u nás IT na vysokých školách studuje 21 660 osob, přičemž celkový počet vysokoškoláků je v Česku bezmála 300 tisíc dle dat Českého statistického úřadu. Ajťáků je tak více než sedm procent. Ovšem ač počet studentů roste, absolventů je stále stejně. Vysokou totiž nedokončí každý pátý. Navíc aktuálně dominují bakaláři. Ti tvoří 72 % všech studentů na IT oborech, v magisterských oborech jich je pak 24 %. Na doktorské studium připadají zbývající čtyři procenta.
V rámci oborů je největší zájem o vývoj a analýzu softwarů. Těmto programům se věnují dvě třetiny studentů. Pětina vysokoškoláků v IT studuje interdisciplinární obory a 7 % navrhuje a spravuje databáze a sítě. V čem jsou tedy ty největší problémy, se kterými se budoucí ajťáci musí poprat?
1. Náročnost oboru
IT není pro každého, alespoň ne v podání českých vysokých škol. Studenti se zde musí poprat s obrovským množstvím teorie, matematiky, statistiky a dalších předmětů. Tyto znalosti jim mají dodat rozhled v oboru. Jenže, jak už to bývá, v praxi toho následně využijí jen zlomek. Mnoho studentů se pod váhou skript zhroutí a jejich obsah je odradí. Zkrátka na vysoké je to více o teorii než o praxi.
2. Anonymita a chybějící individuální přístup
Dalším kamenem úrazu je, že pokud student něčemu nerozumí, nemá se na koho obrátit pro radu a pomoc. Přednášky jsou koncipovány pro desítky až stovky lidí, větší skupiny jsou i na seminářích a cvičeních. Prostor na individuální diskuzi chybí. Takže často nezbývá nic jiného než se obrátit na zdatnější spolužáky a doufat, že jsou na tom s chápáním učiva o něco lépe.
3. Zastaralý způsob výuky poplatný době
S předchozím bodem souvisí i to, že univerzity stále fungují na stejném principu už desítky let. Někdo mluví a ostatní poslouchají. Jenže nepráší se jen na katedry, ale také na skripta. IT je obor, který se dynamicky rozvíjí a děje se v něm spousta nových věcí. Jenže o nich se většinou v auditoriu nemluví, protože obsah přednášek se příliš často nemění. K odtržení od reality přispívá i fakt, že na vysokých školách je jen minimum lidí z praxe. Část studentů tak začne brzy pochybovat o tom, zda má smysl učit se něco, co je dávno překonané.
4. Lákavé nabídky práce
Velkým problémem jsou také nabídky práce, které studenti dostávají. Na trhu práce chybějí lidé a firmy hledají všechny možnosti, jak odborníky získat. A kdo je lepší než student IT, který může sem tam vypomoci a za určitých okolností (při správné motivaci – třeba finanční) se nechá zlákat i na plný úvazek? Pokud takovému lákadlu ajťák z VŠ podlehne, často narazí na to, že nezvládne časově skloubit studium a práci. A právě práce dostane obvykle nakonec přednost.
5. V oboru není potřeba vysokoškolské vzdělání a titul
Právě tento fakt ulehčuje rozhodnutí ukončit studium. Většina společností nepožaduje po svých lidech v IT oddělení, aby měli vysokoškolské vzdělání. Důležitější pro ně jsou dovednosti, ochota učit se a rozšiřovat si obzory. Proto leckterý student usoudí, že nemusí studovat tři či pět let, aby se stal programátorem. Potřebné znalosti totiž může získat jinde za pár měsíců. Část z vysokoškoláků radši zamíří do bootcampu, kde jim k vysněné profesi stačí čtyři měsíce. Než jejich bývalí spolužáci budou držet v ruce diplom, oni už budou seniorní experti s minimálně dvojnásobným platem. Takže kdo by se jim vlastně divil, že?
-AŠ-
RELEVANTNÍ ČLÁNKY:
Bootcamp nebo vysoká škola? Velký rádce, jak do IT
Z finančního analytika a hokejisty Jaroslava se stal programátor
