11 mýtů o programátorech
Skupinka podivných introvertů s obskurními zájmy a ještě horšími návyky, se kterými se zbytek osazenstva firmy dává do řeči, jen když někomu „hoří počítač“ nebo se na obrazovce objeví „error“. Existuje řada rozšířených mýtů, ve kterých se současně odráží jakási obava „z neznáma“ i profesní respekt.
1. Programátoři jsou asociálové
Je to jeden z nejrozšířenějších mýtů, který velmi přiživují filmaři a vtípky na sociálních sítích. Takhle to možná chodilo v počítačovém pravěku, dnes se však od programátora vyžaduje týmová spolupráce, dodržování dress codu a vystupování na určité úrovni. Všechny tyhle dovednosti by měly patřit do učebních osnov na školách nebo v rekvalifikačních kurzech. Nejde o to vychovávat roboty, ale nastavit pracovní kulturu a prostředí, které bude vyhovovat i ostatním. A díky bohu zato, že každý jedinec je jiný a může tak obohatit ostatní. Dny osamělého „vlka vývojáře“ skončili. Týmy programátorů chodí po práci na pivko tak jako ostatní, řeší podobné problémy a rozhodně se „o práci bavit nechtějí“.
2. Programátor musí ovládat matematiku
A proč by ne. Dobrá znalost matematiky ještě nikomu na tomhle světě neuškodila. Ale ještě lepší zpráva je, že matematické vzdělání není přímo úměrné programovacím dovednostem, pokud se zrovna nepokoušíte vytvářet vlastní algoritmus nebo komplikované počítačové videohry. Existuje nespočet pluginů a knihoven, které pomohou vyřešit matematické nebo algoritmické nesnáze. A přitom vůbec nemusíte být génius s IQ dosahujícím hranice geniality. Víc než na inteligenci záleží na vašem talentu, zájmu a schopnosti učit se z chyb.
3. Programování není pro ženy
Proč by měla žena být horší programátorka než muž? Není proto žádný biologický „důvod“. Naopak žena může být svým odlišným způsobem uvažování pro tým velkým přínosem. Celé to souvisí spíše s předsudky, sociálními a ekonomickými tlaky a přirozenou inklinací k oborům jako módní průmysl, kosmetika nebo zdravotnictví. Ženy však můžou ve světě IT mnohé dokázat: třeba Adele Goldstine pomohla vytvořit první elektronický digitální počítač na světě, Jean E. Sammet zase vyvinula programovací jazyk FORMAC, variantu FORTRANu.
4. Programátor si musí zapamatovat všechny syntaxe a kódy
Napsat tisíce řádků kódu vypadá sice působivě a jistě dokáže ohromit. Při neustálém opakování určitých „smyček“ si však řadu dovedností přirozeně osvojíte. A pak tu je mnoho oněch užitečných nástrojů…
5. Programátor je dobrý opravář
Těžko to můžete vyčítat mamince: „Když jsi ten programátor, nepodíval by ses mi na mobil, nějak mi blbne obrazovka…?“. Ani tatínkovi: „Když jsi ten programátor, zkus mi naladit sport v HD.“ To pak musíte mnohdy dlouhé minuty trpělivě vysvětlovat základní rozdíl mezi HW a SW. Většinou to nepomůže a vy si stejně budete hrát desítky minut s matčiným mobilem nebo ladit televizi. Odměnou vám budiž konstatování: „No vidíš, vždyť jsem říkala, že jsi šikovnej programátor!“
6. Programování není „pro starý“
Možná je to právě tím věkem, že mladí programátoři často podléhají dojmu, že jsou nejlepší. Dokážou se rychle naučit nové technologie, o kterých nepochybují, že jsou mnohem cennější než starší používané platformy. Přitom přehlížejí hloubku a rozsah zkušeností, který přichází až s časem. Stejně tak stát se dobrým programátorem může klidně člověk i po čtyřicítce. Chce to odhodlání a pevnou vůli, ale zase může využít své životní zkušenosti.
7. Stačí se naučit nejlepší programovací jazyk
Nejprve je nutné si položit otázku, co je to vlastně ten „nejlepší“ programovací jazyk? Ten na vytváření webu? Nebo ten na tvorbu mobilních aplikací? Je to Java, C++ nebo HTML? Je to stejné přirovnání, jako kdybychom se dohadovali, zda je lepší se naučit španělštinu, francouzštinu nebo němčinu. Řečeno oním příměrem, je dobré umět perfektně angličtinu a k tomu si přidat nějaký ten jazyk na „komunikativní“ úrovni. Čím více jazyků umíte, tím větší máte předpoklad dorozumět se. Podobné je to s programovacími jazyky a s jejich „stylistickými a syntaktickými“ rozdíly.
8. Programátor = Hacker
Další mýtus, za kterým stojí hollywoodští producenti se svými „IT“ trháky. Podivný, ale geniální programátor v nich s trochou potu a bezedným kelímkem kávy prolomí kód nějaké super zabezpečené organizace nebo databáze a přitom se na obrazovce objeví slovo „HACKED“. Ne, takhle to nefunguje, dobrý programátor se nerovná dobrý hacker. Je třeba si uvědomit, že většinou stojíte proti obrovské síle zkušených vývojářů, kteří daný produkt vytvořili a odzkoušeli.
9. Programování je nudná činnost
Existuje tenká hranice mezi úsilím a pokrokem. Stát se svědkem něčeho jedinečného, co vznikne z „ničeho“ jen pomocí kódů, připomíná oslavu krásy kreativní tvorby. Programátoři jsou přirovnáváni ke kouzelníkům moderní doby.
10. Programátor hned začne vydělávat velké peníze
Je pravda, že platy v IT jsou obecně nadprůměrné. Ale nesmíte podlehnout fabulacím. Tím, že absolvujete školu nebo kurz, všechno teprve začíná. A je na vás, jak nabité vědomosti a předpoklady zúročíte. Dát osobě vědět a mít po ruce stále aktualizovaný životopis patří mezi nezbytnosti. Některé školy vám sami aktivně nabídnou možnosti uplatnění. Nesmíte však přitom nikdy zapomenout, že je nutné se neustále vzdělávat a rozšiřovat si obzory. Společně s nabitými zkušenostmi a praxí se můžete časem stát skutečnou špičkou v oboru.
11. Programátor musí absolvovat odbornou školu
Je báječné chodit na univerzitu, kde vám skvělí „profesoři“ budou podávat většinou teoretický výklad z mnoha souvisejících oborů a hezky vás za to oznámkují. Můžete si také zvolit kvalitní kurz s odbornými lektory, kteří vám předají zkušenosti z praxe, seznámí s aktuálními trendy a na reálných projektech naučí, co budete skutečně potřebovat. Pak se s trochou vlastního přičinění můžete postavit na stejnou startovací čáru za mnohem kratší dobu. Rekvalifikační kurz Junior programátora založený na formátu mentoringu trvá zhruba 4 měsíce.
ZS
